26.5.- 28.5. 2017 - VÍKEND NA KOLE S TRASKEM

Pohodový víkend Traskáčů, rodinných příslušníků a kamarádů v Dolních Dunajovicích

(písmem provází opět Jitka, já jen fotil a jel ....)

Jak se stalo tradicí, každý rok v květnu pořádal Mira Srna cyklovíkend v krásném kraji Jižní Moravy. Předchozí  roky jsme jezdili do Břeclavi, letos byla malá změna. Za všechno může Jirka, jelikož někdy v loňském roce prodával starý bagřík do Dolních Dunajovic panu Bařinovi, no a jelikož rodina Bařinovic má nejen bagřík z Traska, ale i vinice, sklípek a několik penzionů, slovo dalo slovo a my se rozhodli, že bychom letos mohli změnit lokalitu.
Přípravy se nesmí podcenit, takže naše první návštěva Dunajovic proběhla v listopadu, kdy jsme provedli první degustaci vína. Nakoupili jsme asi 40 lahví a poctivě ochutnávali. Naznali jsme, že víno je dobré, tudíž lokalita by mohla vyhovovat. Penziony v tu dobu měl pan Bařina dva, ale třetí se dostavoval , no a protože po předchozím průzkumu jsme zjistili, že nás bude docela hodně, slíbil nám pan Bařina, že nás ubytuje v úplně novém penzionu Vlaštovka, který je pro 45 lidí a do května ho stihne dostavět.
Jirka rozeslal po firmě a kamarádech, kteří se pravidelně účastnili tohoto víkendu, mailík s tím, aby zjistil přesný počet zájemců. Nakonec  byl zájem tak velký, že jsme byli rádi, že se do penzionu vlezeme. Vybraly se zálohy, aby se potom nikdo nemohl vymlouvat, že se mu nechce a my se vydali znovu do Dunajovic odevzdat peníze a zkontrolovat, jestli práce na Vlaštovce probíhají podle plánu a 26.května bude vše nachystáno. Počasí jsme taky objednali, tak snad vše klapne.
Nejdřív to vypadalo docela špatně, letošní jaro jaksi nebylo – pořád byla zima, sluníčko nikde. Ale objednávku počasí jsme asi poslali na správné místo a doporučeně, takže víkend byl přímo ukázkový. My jsme si vzali s Jirkou už v pátek dovolenou a vyrazili jsme na místo hned ráno. Paní Bařinová nám přidělila pokoj, ukázala penzion a vzhledem k tomu, že ostatní měli dorazit až pozdě odpoledne, my vyrazili na kole na první průzkum okolí.
Naše první trasa vedla do Březí, kde jsme se u nádraží napojili na cyklostezku a pokračovali do Nového Přerova. Tady byla naše první zastávka na statku na kafíčko.

příjemné posezení uvnitř stavení a k tomu dobrá domácí buchta a presso

Poseděli jsme, dali si výborné kafe a domácí buchtu a pokračovali do Hevlína, přejeli státní hranici, projeli lázeňským městem Laa a dál až do Mikulova. Tady proběhlo na náměstí další kafe a jelikož už byl čas, kdy začnou dojíždět ostatní, pomalu jsme se vraceli zpět. Nakonec na rozjetí to nebylo nejhorší – ujeli jsme 70 km.
Dojeli jsme k Vlaštovce a tam už byli Zbořílci, za chvíli dojel Pavel Spáčil, po nich už pomalu najížděli všichni ostatní. Nakonec měl každý svou postel ( mimochodem, takové super poleženíčko jsem nečekala a myslím, že hodně lidí si pochvalovalo kvalitu matrací  ), svou polici v lednici i ve spíži kam si mohl uložit zásoby z domů – hlavně ty klobásky a uzené od Teska.
První večer jsme si domluvili i malou degustaci vína ve sklípku. No – malou moc ne, ochutnali jsme asi 12 druhů vín, takže potom to uzené přišlo vhod. Někteří si nakoupili ještě další zásobu na večer a poseděli do pozdějších hodin, někteří šli spát.

Pravdou je, že někteří antivinaři prostě to svoje pivo museli mít....

Ráno byl naplánovaný odjezd po deváté hodině, všichni vstali včas, posnídali a byli nachystaní. Počkali jsme, až Fenclovi uloží Elišku a Marušku do vozíků, nalistují jim v knížkách poslední stránku, kde naposled četly , přibalí nočník a mohlo se vyrazit. Naše sobotní cesta vedla do Brodu nad Dyjí a odtud kolem Novomlýnských nádrží. V plánu byla zastávka na jídlo v Zaječí v penzionu, kde se natáčely Bobule. Ale takový nápad jsme neměli jen my, ale asi 100  motorkářů a taky svatba tam byla. Takže nejen pití, ale ani oběd nehrozilo, že bychom si tady mohli dát. Sjeli jsme tudíž o pár metrů níž do obce a sedli si do vinařství Nosreti.

Tak zde pro nával bikeru motorowych jsme bohužel trochu k tomu hladu blíže. Někteří jedinci už vysílením padali na hubu.

Taky krásné posezení, ale to bylo vše. Číšnice byla nemožná, je pravda, že tam byla sama, ale fakt nezvládala ani pití donést. Objednat si jedno ze dvou jídel, které měli v nabídce, jsme už neměli odvahu, takže jsme vyrazili zase o dům dál a v duchu jsme doufali, že najdeme hospodu, kde se i najíme. Nakonec se zadařilo a my mohli po dobrém jídle pokračovat přes Dolní Věstonice zpátky na penzion.
V sobotu to bylo necelých 65 km a v pohodě to ujeli všichni včetně prcků. Kubík Fencl někde na padesátém kilometru pronesl, jak ho baví ježdění na kole, protože tam se nemusí dělat nic - jen šlapat A šlapali fakt výborně úplně všichni.
Protože bylo krásně, děti naskákaly do bazénu, my dospělí nejprve svlažili hrdlo sklenicí studeného piva a potom sprchou. Někteří povečeřeli z vlastních zásob, někteří si objednali pizzu, někteří zajeli na večeři do Mikulova. Ale večer jsme se sešli všichni na terase a u vínečka poseděli a zhodnotili nejen dnešní trasu, ale i stupně spálení od sluníčka a otlačení sedacích partií. Děti si hrály na schovku, klukům se podařilo i nastartovat nějaký malý bagřík nebo co to bylo. Je vidět, že jsou to děti zaměstnanců stavební firmy, protože nejlepší zábava byla ta, že jezdili kolem penzionu na rudlu . Vůbec nebylo poznat, že měly v nohách 65 km, holt děti regenerují rychle.

Nevěděl jsem, že mládež je tak napružená na lov sumců - holýma rukama na tu zdechlinu však nikdo šáhnout nechtěl.

V neděli se skupinka cyklistů trošku pozměnila, otlačené zadky šly pěšky na vyhlídku na Mikulovem, ale přidala se Zita s Peťou a Leontýnkou. Vyrazili jsme zase směrem na Březí a odtud do Sedlece, protože návštěva ochutnávky vín nemůže chybět. Takže asi po 15 km jsme dojeli do Sedlece, tam jsme si dali nejen skleničku vína, ale někteří i chleba s výbornou škvarkovou pomazánku nebo jen samotné škvarečky.

Nebudu zde detailně popisovat, co se to vlastně Martinovi stalo... prostě to vypadalo, že se polil kávou ! 

Děti si pohrály na průlezkách a asi po hodince jsme pokračovali do Mikulova. Tam už bylo poznat, že začíná sezona, takže jsme se nevešli všichni do jedné hospody a museli se rozdělit. Někdo si dal jídlo, někdo jen zákusky a ledovou kávu. Zpět už jsme jeli každé podle svého, ale stejně jsme se nakonec zase všichni potkali na cyklostezce a v pořádku dojeli k penzionu. Děti zase naskákaly do bazénu, rodiče naložili kola a pomalu jsme se rozjížděli domů.
Když to shrnu, tak myslím, že víkend se vydařil, pár kilometrů jsme našlapali – v pátek 70, v sobotu skoro 65 a v neděli něco málo přes 40. Nikomu se nic nestalo, když neberu spáleniny od sluníčka, otlačené zadky a jednu malou havárku, kdy jsem se já trošku srazila s Vendulkou. Ale Vendulka je tvrďák a šlapala bez problémů dál. A nesmím zapomenout na jeden rekord – ten si udělala Leontýnka, která poprvé v životě ujela skoro 30 km a jediná se vždycky usmívala do objektivu Jirkova foťáku.
Tak doufám, že byli všichni spokojení a  že za rok zase něco podobného podnikneme.

TRASA PÁTEČNÍ: trasa;       PÁTEČNÍ FOTO
TRASA SOBOTNÍ: trasa;      SOBOTNÍ FOTO
TRASA NEDĚLNÍ: trasa;      A TAKY FOTO Z POSLEDNÍHO DNE

Pokud se náhodou někdo na fotce nepozřel, případně se mu zdá, že je tam jen jednou či dvakrát, tak buď s námi nejel (spal ve sklípku) nebo byl pořád ve předu a třetí možnost si nepřipouštím - nestíhal jsem objet celé závodní pole tak, aby byl každý spokojený.